Stereognozie zad (rozpoznávání hmatem, dotykem). Často opomíjená, ale pro budoucnost dobrého držení těla důležitá. Poruchu rozpoznávání zad sleduji jak u dětí s ADHD, s Aspergerovým sy, se specifickými vývojovými poruchami učení, tak i u dětí s vadným držením těla, skoliotickým držením a v neposlední řadě se skoliózami.
Kdy se tato schopnost rozpoznávat rozvíjí? Rozvíjí se okolo 4. měsíce. Souvisí to se zráním mozku a s vyhasínáním primárního Galantova reflexu. I když je psychomotorický vývoj v pořádku je potřeba kojenci poskytnout prostor, aby se tato schopnost mohla rozvíjet a zapojit do funkce v rámci tělesného schématu.
Jak to můžeme ovlivnit u kojenců? Je vhodné kojence nechávat ležet na pevné, rovné podložce, tam může vnímat nejen svá záda. Necháme ho chvíli bez hrazdiček, hraček a rušících zevních podnětů. Aby si kojenec uvědomil polohu na zádech, tak je potřeba mu nabídnout i polohu na břiše (ideálně bez plen). Samozřejmě volíme prostor, který je bezpečný. Při manipulaci s kojencem omezujeme zakulacování páteře, balení do klubíčka. Dáváme oblečení, ve kterém se kojenec cítí příjemně. Optimalizujeme čas pobytu v autosedačce, v šátku, baby vaku a jiných nosítkách. Totéž platí pro kočárky, které mají sešikmenou nebo jinak nevhodně tvarovanou korbičku.
Jak to můžu jako fyzioterapeut ovlivnit? Můžu použít metody, které vycházejí z vývojové kineziologie. U větších dětí to znamená vrátit se „zpět“ do období, kdy problém nejspíš vznikl. Často to však nestačí a proto využívám i jiné přístupy, kdy se děti znovu učí poznávat a vnímat své tělo a budují si své bodyschéma. Jeden ze způsobů je na obrázku. Fantazii se meze nekladou, jen musím zvolit správný podnět. Náprava je však pracnější než přirozeně probíhající vývoj kojence.
A Vy? Můžete dětem dopřát oblečení, které je jim na tělo příjemné. To proto, že je změněná citlivost. Některé děti upřednostňují volné oblečení a jiné naopak těsné. Šimrání nebo hlazení, které vede k prohýbání zad a zatínání zadečku není úplně vhodné. Zkuste si nasadit rukavici z příjemného materiálu a sledujte změnu, zda dítě drží nebo uhýbá před dotekem. Možná, že si pamatujete na dětství, kdy jsme si psávali prstem: Babičko. Posílám Ti křečka. Křeček škrábe, kouše…. Pro uvědomění si, co je příjemné a nepříjemné to není špatné. Pro „terapeutický efekt“ doporučuji, aby jste vybrali to, co dítě vyhodnotilo jako příjemné a chtěné :-)
Broňa Krajíčková